Slovo dalo slovo a během léta jsme se s kamarádkou domluvili na další cestě do Andalusie. Jako u těch předchozích jsme letěli do Málagy přímo z Prahy za cca 5500Kč (se štěstím koupíte kol.4000Kč a mimo sezónu i pod 2000Kč). Do naplánované trasy na západ se nám hodilo už vyzkoušené místo na první noc u přehrady v Záhara de la Sierra. Po treku v okolních horách jsme následující dny jeli vypůjčeným autem směr Cádiz a portugalská hranice. Krajina je všude až k Jeréz de la Frontera hornatá s nádhernými výhledy. Nikdy předtím jsem neviděl pravěké jeskynní kresby. Malý sen se mi splnil v Cueva de la Pileta, kde jsou kresby dokonce ze tří časově od sebe velmi vzdálených období. Opravdu to byl zajímavý zážitek za slušné vstupné a s výborným průvodcem z rodiny objevitele jeskyně. V Jerézu jsme kromě prohlídky města, jak jinak, nakoupili dvě lepší láhve slavné sherry a po trochu divokém přenocování nedaleko námořní základny Rota jsme pokračovali na hranice. Jestli byste si podobně jako my chtěli užít romantickou krajinu kolem básníky opěvované řeky Qudalquivir, rovnou na to zapomeňte. Od jihu vede podél řeky jen násep vhodný tak pro auta s 4×4 a prach z nekonečné, rovné cesty vám budou střídavě zvedat nákladní auta a kamiony. Chtě nechtě jsme se museli vydat na obchvat Sevilly, a potom už nočnímu překročení hranice do Portugalska nic nebránilo. Googleview splnil svoji funkci na jedničku, protože právě přes něj jsme si vytipovali jako opěrný bod starobylé město Mértola. Spaní v přírodě hned za městem nám připravilo několik fantastických zážitků od křišťálově čisté hvězdné oblohy po ranní slunce hrající si světelnou hru s pestrými mraky. Portugalsko, nehledě na to, že jen pár kilometrů od hranic, je prostě jiné než Španělsko a není to jen díky řeči. Čím je jiné, na to si musí přijít každý sám. Nám se tam každopádně líbilo všude. Koupání v kaňonu Cascata do Pulo do Lobo, barvy v dolu Mina do Sao Domingo, klid, minimum turistů a pozitivní vibrace nás lákaly, abychom zůstali déle, ale museli jsme zpátky do Španělska. Střídali jsme turistická města, jakým je například Ronda, s přírodními parky jako Alcornocales s korkovými duby nebo údolí Medové řeky (Rio de Miel). Na zvířata nebyly tyto oblasti tak bohaté jako Grazelma nebo Gazorla, ale nemuseli jsme na ně mít zrovna štěstí. Celkově ovšem krásou přírody výrazně přispívají ke skvělému dojmu z Andalusie. Pláže blíže k portugalským hranicím jsou díky větru a vlnám divočejší než ty v okolí Almeríe, i voda je chladnější, a proto více vyhovují surfařům, kteří se na mnoha místech podél pobřeží zabydleli v různých komunitách. Přestože plážím bych dal přednost na východě, ani potřetí jsem z Andalusie neodjížděl zklamaný, naopak jsem si už dopředu říkal, kdy a kam všude by ještě stálo za to se podívat.
Mé poděkování za fajn spolucestování patří Mirce!
Fotovýbava: Canon 1D mk ll a eos 40D + canon 17-36mm + Canon 70-200mm. Vše foceno bez stativu a jestli jsem použil blesk, tak zcela výjimečně.