Karibští Garifunové roztancovali Palác Akropolis
Nejprve ovšem pár slov pro snazší orientaci, co vlastně Garifuna vlastně je. Ve své podstatě jde o kulturu vzniklou v sedmnáctém století zvláštním řízením osudu. Loď plná otroků, plující ze západní Afriky, ztroskotala v Karibiku a hrstka přeživších Afričanů se postupně smísila s místními a nakonec i se středoamerickými indiány. S Garifuny se setkáte v Hondurasu, Guatemale, Nikaragui, San Salvadoru a Belize. Mají svou vlastní řeč a samozřejmě svou vlastní hudbu, která se rozděluje do dvou hlavních proudů – Punta a Paranda. Oba jsou, stejně jako ostatní aspekty této kultury, velmi specifické. Je v nich silně cítit vliv africké rytmiky a zároveň i latinskoamerické hudby. Belizské, honduraské a guatemalské pojetí se navzájem trochu liší, avšak zachovává si stejný ráz.
Jedním z nejvýznamějších propagátorů stylu Punta rock byl Andy Palacio (1960-2008), který seskupení Garifuna Collective založil. Hned prvním albem Wátina k sobě a hlavně i ke kultuře Garifuna obrátil pozornost posluchačů i odborníků. Z úspěchu se bohužel neradoval dlouho. Zemřel tři měsíce poté, co obdržel cenu veletrhu Womex. Garifuna Collective se ze šoku naštěstí vzpamatovali a rozhodli se, že budou dál pracovat na díle, které Palacio započal. Jejich snažení zdá se po pěti letech stále sílí a přináší ovoce. Důkazem je i nové album Ayó (nashledanou/sbohem). Stejnojmenná skladba je vzpomínkou právě na Andyho Palacia.
Základem hutného zvuku kapely jsou bubny primero a segunda podporované setem želvích krunýřů. O hlavní zvuk se starají dvě elektrické kytary, jedna doprovodná a druhá striktně sólová. Samozřejmostí je basová kytara. Vůdčím elementem koncertu v Paláci Akropolis byla zpěvačka Desirée Diego s maracas koulemi. O zpěv se pak kromě zmíněné zpěvačky starali téměř všichni členové seskupení, zejména pak doprovodný kytarista Lloyd Augustine. Nápis Dangriga na jeho nástroji odkazuje na belizský přístav, ze kterého většina hudebníků pochází.
Koncert nenavštívilo tolik návštěvníků, jak by si možná pořadatelé přáli, nicméně atmosféra byla o to bezprostřednější. K nejvýraznějším skladbám, které Garifuna Collective nabídli, patřily Mongulu, Ubóu a Ayó. V textech skladeb zaznívala především sociální témata s radostmi a bolestmi každodenního života v Karibiku. Přesvědčivý, emotivní přednes skladby Ayó pak nenechával nikoho na pochybách, že to následovníci Andyho Palacia s šířením jeho odkazu myslí vážně a také, že ho mají stále živě ve svých vzpomínkách. Zpěvačka Desirée Diego měla energie na rozdávaní. Natřásáním zadkem, čarováním barevnou sukní a hlasem plným citu okouzlila posluchače. Aby ještě umocnila propojení mezi jevištěm a parketem i mezi svou a naší kulturou, postupně s Lloydem Augustinem roztleskala a roztancovala celé řady jako ve škole latinskoamerických tanců…
Garifuna Collective odehráli skladby jak z prvního alba Wátina, tak z nového alba Ayó,
které po koncertě nabídli k zakoupení na CD za 350Kč a tomu kdo chtěl, se na něj všichni členové kapely ochotně podepsali. S každým si rádi podali ruku a vřelost a dobrá nálada z celé akce jen čišely. Důkazem toho byla i nabídka kytaristy Sama Harrise, který jakmile zjistil, že jsme se na cestě po Belize pohybovali nějaký kilometr od jeho domu, okamžitě sebral tužku a na papír, co mu přišel pod ruku nám napsal adresu s telefonem, kdybychom se při další výpravě chtěli ubytovat…
Sice nevíme, jestli jeho nabídku využijeme, nicméně vám rozhodně doporučujeme na příští akci Garifuna Collective dorazit!
Zdroje: Rachot, Cumbancha
Text: Aleš Miláček, Tomáš Miřička; foto: Tomáš Miřička / www.worldalive.info