Naše putování za přírodními krásami Střední Ameriky a především za zvířaty jsme odstartovali v hlavním městě Costa Ricy, San José. Odtud jsme pokračovali do Národního parku (PN) Santa Elena. Po dvoutýdenní práci v mlžném pralese a návštěvě Národního parku Monteverde jsme překročili nejdříve nikaragujskou, pak honduraskou hranici a strávili jsme několik dní v nejsevernějším bodě naší cesty, v jednom z archeologicky nejzajímavějších mayských měst, v Copánu. Dále jsme se přepravili na karibský ostrov Utila, abychom mohli obdivovat podmořský život na okraji druhého největšího korálového útesu na světě.
Na zpáteční cestě jsme bez zastávky projeli Nicaraguu a zavítali jsme do parku Rincón de la Vieja. Jedny z nejkrásnějších zážitků nás však čekaly v neuvěřitelně bohatém Národním parku Corcovado a potom v severněji položeném mořském Národním parku Bahía de Ballenas u městečka Uvita. Mimo jiné právě tam došlo k našemu úžasnému setkání s delfíny, když nám na chvíli dovolili, abychom s nimi plavali na dotek daleko.
Nakonec jsme podnikli dva krátké výlety ze San José, a to k vulkánu Poás, s největším činným kráterem na světě a druhý na řeku Sarapiquí v Národním parku Braulio Carrio s krokodýli, pralesními žabkami a nejmenšími netopýry..
Fotovýbava:
Canon eos33 + EF 28-80: 3,5-5,6 a EF 75-300 4,0-5,6mm. Filmy: Fuji Provia400, 100, Velvia50. Poprvé jsem poznal, co focení v pralese obnáší. V pralese by s touto výbavou a bez pořádného blesku sotva něco vyfotil profesionál, natož začátečník jako jsem byl já.